Trafačka – Chrám svobody

Trafačka – Chrám svobody

Žánr: Dokumentární    Rok: 2011      STÁHNOUTSHLÉDNOUT

Co lze udělat s prázdnou tovární halou, kterou budou do roka bourat? Příběh o poslední etapě života jedné budovy v pražských Vysočanech a o vzniku významného kulturního místa na mapě České republiky dokumentární kamerou zachytil Saša Dlouhý s Romanem Vávrou. Časosběrně zaznamenávali vývoj alternativního uměleckého centra i osobní proměny hlavních protagonistů filmu, kteří se vesměs jako čerství držitelé akademických titulů výtvarných oborů ujali industriálního prostoru a dokázali ho v krátké době přetavit ve funkční organismus umožňující střet různých kulturních proudů. Původně jasný a časově omezený projekt však ovlivnily osobní střety i ekonomická krize. Nikdo u zrodu Trafačky netušil, jakým směrem se vše jednou vyvine... (oficiální text distributora)

TRAILER K FILMU
MOŽNOSTI FILMU
SOCIÁLNÍ SÍTĚ


TAGY


Trafačka – Chrám svobody online ke shlédnutí. Trafačka – Chrám svobody download ke stažení. Trafačka – Chrám svobody cz titulky a český dabing. download, trailer, avi

DALŠÍ FILMY Z ŽÁNRU Dokumentární
Tarnation

Tarnation (2003)

New York, březen 2002. Dvaatřicetiletý Jonathan zjišťuje, že se jeho psychicky nemocná matka předávkovala lithiem. Po pěti letech se v doprovodu svého přítele vrací do míst, kde vyrostl, na předměstí texaského Houstonu. Tolik prolog jednoho z nejoriginálnějších snímků posledních pěti let. Autobiografický horečnatý sen je složen z dokumentárních pasáží, inscenovaných sekvencí, domácího videa, amatérských filmů, fotografií, vzkazů na záznamníku atd. V psychedelické dramatizaci životního traumatu se Jonathan snaží vyrovnat s bezprávím na matce, která byla podrobena více než dvěma stům elektrošoků, v podstatě bezdůvodně. Snímek sestříhaný na iMovie, standardní součásti jakéhokoli počítače Apple, se stal diváckým hitem na festivalech v Sundance i Cannes. Strhující kinematografické „vymítání ďábla“ je zároveň vysoce intimním vyznáním syna z lásky k matce. (oficiální text distributora)

Jesus, Du weisst

Jesus, Du weisst (2003)

Ulrich Seidl nám v tomto dokumente sprostredkoval súkromné rozhovory šiestich veriacich s Bohom. Prosia, ďakujú, sťažujú sa a zverujú sa Bohu. Každý z týchto príbehov je pritom natoľko intímny a svojský a plný veľmi osobných vecí, že miestami človek začína pochybovať o autencitite dokumentu... Film bol ocenený Cenou za najlepší dokumentárny film na MFF Karlovy Vary 2003 a získal Viedenskú filmovú cenu na Viennale a Cenu Ericha Neuberga.  (baruss)

Balada o Genesisovi a Lady Jaye

Balada o Genesisovi a Lady Jaye (2011)

Kapelu Throbbing Gristle označil už koncem sedmdesátých let poslanec britského parlamentu za „torpéda namířená proti civilizaci“. Její šéf Genesis P-Orridge je radikální, nápaditý a myšlenkově nesmlouvavý dodnes. Film americké režisérky zároveň vypráví jeho životní příběh „polysexuálního experimentu“. Genesis a jeho manželka se rozhodli sérií operací navzájem připodobnit svá těla a ocitnout se společně v prostoru mezi pohlavími (proto má dnes Genesis mimo jiné ženská prsa). Manželka však po několikáté operaci zemřela. Režisérčin debut si zjednal ve světě filmu a současného umění velkou pozornost. (MFF Karlovy Vary)

Zapomenuté transporty do Běloruska

Zapomenuté transporty do Běloruska (2007)

"Zapomenuté transporty do Běloruska" je druhým ze čtveřice devadesátiminutových filmů Lukáše Přibyla, které jsou mozaikou vzpomínek židů deportovaných z Čech a Moravy do koncentračních táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a východním Polsku. Tedy míst, o kterých se narozdíl od nechvalně proslulé Osvětimi, Treblinky, Dachau či Terezína příliš nemluví, ale které byly svědky stejně krutých osudů stovek tisíc lidí.Filmy jsou, bez použití současných záběrů a komentáře, složeny z velmi osobních zážitků, které se proplétají a vytvářejí dosud neznámý a překvapivý obraz přežívání v ghettech a táborech Riga, Salaspils, Kaiserwald, Malý Trostinec, Jagala, Ereda, Zamošč, Sawin a dalších. Svědci hovoří pouze o místech, osobách a událostech, se kterými se osobně setkali a každý zmíněný detail je pečlivě dokumentován pomocí unikátních, z naprosté většiny nikdy nezveřejněných autentických fotografií a filmových fragmentů, nalezených během let neuvěřitelně trpělivého bádání v archívech, soukromých sbírkách, na půdách domků v polských vesnicích nebo i v garážích rodin bývalých příslušníků SS. Pro výsledných šest hodin dokumentárního cyklu bylo pořízeno, po téměř celé Evropě, ale i v Izraeli, USA, Austrálii či Venezuele, více než 260 hodin záznamu. Natáčeným rozhovorům předcházelo letité pátrání po svědcích, spojené s pracným ověřováním jmenných seznamů přeživších, prohledáváním listin na matrikách, bezpočtem telefonátů a stovkami dopisů, inzeráty v novinách i na internetu. Mnozí z vypovídajících museli být dlouze přesvědčováni, aby se se svými zkušenostmi zažitými před více než šedesáti lety tvůrcům svěřili. Většina z nich o svých traumatech promluvila vůbec poprvé. "V některých případech trvalo i dva roky postupného získávání důvěry, než jsem obdržel svolení zaznamenat vzpomínky těchto válkou poznamenaných lidí. Jejich vlastní děti se o osudu svých rodičů dozvídaly až od nás." komentuje Lukáš Přibyl. Autoři projektu museli doslova bojovat s časem. "Jednou jsme letěli přes půl světa, abychom v Coloradu zjistili, že dohodnuté natáčení se nekoná. Starý pán totiž mezitím upadl do komatu a umíral. Se svolením lékaře a rodiny jsme se s ním v nemocnici přesto pokusili promluvit. Když uslyšel název tábora, ve kterém byl vězněn a který přežila jen hrstka lidí, probral se z bezvědomí a dvě hodiny s námi na kameru o svých zážitcích hovořil - poprvé ve svém životě. Během rozhovoru popsal, jak přečkal vlastní popravu a vyškrabal se z masového hrobu, a že čekal na nás, aby vše konečně někomu řekl. Muž ještě stačil promluvit s rodinou a zemřel v míru sám se sebou o osm hodin později."Tvůrci si také uvědomovali limity a ošidnost lidské paměti. Proto bylo každé interview pečlivě konfrontováno se všemi dostupnými prameny informací o tom kterém místě nebo člověku, což znamenalo studium tisíců stran dobových dokumentů, nacházejících se v depozitářích archívů a muzeí po celém světě - od nedávno odtajněných svazků bývalého KGB v pobaltských státech, dokladů shromážděných postupující americkou armádou v pětačtyřicátém roce, po důkazní materiály pro procesy s nacistickými zločinci v německém Bundesarchivu. Drtivá většina natočených svědectví však byla mimořádně přesná. Člověk, který přežil jako jediný z tisíce deportovaných, si nemá s kým své zkušenosti porovnávat a vyměňovat. O popisovaných místech rovněž nebyly natočeny žádné dokumentární filmy a literatura o nich takřka neexistuje, takže svědci do svých vzpomínek nemohli nevědomky integrovat poválečné poznatky. Sdělovali tak jen to, co si opravdu pamatovali.Každý ze čtyř filmů popisuje jeden cíl deportačních transportů a soustředí se na určitý způsob, jakým se lidé vyrovnávali s naprosto extrémními podmínkami. Právě premiérovaný díl o Lotyšsku tak konfrontuje zoufalý individualismus mužů v táboře Salaspils, kde, pokud nepadli za oběť kulce, většina vyhladovělých vězňů jednoduše umrzla, s životem v rižském ghettu, v kterém se lidé přes okolní hrůzu snažili uchovat si zdání "normálního" života. Mladí, věrni heslu "carpe diem", pod trestem smrti pořádali večírky a "tančili na hrobech, a to doslova" (slovy jedné svědkyně). Děti musely chodit do školy kolem šibenice, "na které visel soused". Smrt byla všudypřítomná, ale nechyběla tam ani láska. Díl o Bělorusku se zaměřuje na nacistickou vyhlazovací mašinerii v Malém Trostinci a minském ghettu a na partyzánský odboj. Zprostředkovává apokalyptickou vizi krajiny plné močálů a masových hrobů, v noci ozářené plameny šlehajícími z podpálených vesnic, země, kde půda "páchla vodkou, ohněm a krví". Nutnost žít s vědomím vlastního blížícího se konce v nedalekých vyvražďovacích centrech jako Sobibor a Majdanek pak popisuje část o východním Polsku, zaměřená na prakticky neznámé pracovní tábory a tranzitní ghetta. Jedinou možností, jak přežít, bylo uprchnout do nehostinného kraje s většinou nepřátelským obyvatelstvem, kde se život žida rovnal pěti kilogramům cukru. Útěk znamenal neustálé hledání útočiště, nekonečné skrývání, ustavičnou přetvářku, trvalou samotu. Jeden z vypovídajících byl například třikrát dopaden a uvězněn ve stejném vězení, pokaždé pod jiným jménem a s odlišným životním příběhem. Naopak fascinující příběh pětačtyřiceti českých dívek deportovaných do Estonska, které se jako jediné z transportu dožily osvobození, vypráví o pospolitosti a zarputilém odhodlání držet se hesla "jedna za všechny, všechny za jednu". Ženy vytrvaly jen díky neuvěřitelně sebeobětavé vzájemné pomoci a tvrdohlavé snaze nepřipouštět si tragédii odehrávající se kolem nich, přestože prošly celou řadou koncentračních táborů.Cílem režiséra Lukáše Přibyla bylo složit obraz historie z vlastních příběhů konkrétních lidí, dívat se na vše jejich očima a nepřisuzovat vypravěčům pouze roli komentátorů dějinných událostí. Dokumentární cyklus Zapomenuté transporty, ač pojednává o nanejvýš temné době, tak diváka inspiruje životním optimismem, vnitřní silou a moudrostí vypravěčů. (oficiální text distributora)

Tupac Shakur: Thug Angel

Tupac Shakur: Thug Angel (2002)

Dokumentární snímek o politice a hudbě, tedy o životě Tupaca Shakura (2Pac). Sledujeme zde životní příběh jednoho z nejlepších raperů všech dob. Zjišťujeme více o jeho světě, světě ambicí, citů i neklidu a hlavně vztahu k hudbě. Dozvíme se, jakou byl Tupac velmi komplikovanou osobností. (Terva)


Přijďte sem a sledujte Trafačka – Chrám svobody online zadarmo. Shlédnul jsem tento film a vybral jsem si z megavideo, rapidshare i warez! Jsou i nějaké titulky pro Trafačka – Chrám svobody nebo trailer ke stažení?. Je to skvělý film a doporučuji, abyste na něj zašli, poslechněte si i jeho soundtrack!